„Šachy jsou rozestavěny, zítra začneme hrát.“ — Napoleon Bonaparte

Napoleon Bonaparte – vášnivý hráč šachu.

Napoleon byl vynikající taktik, proto není divu, že si velice oblíbil šachy. Partií šachu se svými generály a důstojníky údajně Napoleon sehrál nepočítaně. Piloval na nich výcvik strategických schopností. Dle svědků hrál velice odvážně a rád zkoušel neobvyklá řešení. Jenže běda, když prohrával. To ho dokázalo pořádně naštvat! Neuměl moc ovládat svůj vztek a rozčarování a nezřídka pak bouchal pěstí do stolu či házel figurkami. Toužil hrát jako mistr a stále zkoušel štěstí. Potřeboval prostě vyhrávat! Deprimovalo ho, že není schopen zvládnout tuto hru jako mistr, přesto jej šachy stále přitahovaly.

Císařské povinnosti ho sice od šachů odvedly, ale poté, co se dostal do vyhnanství na ostrov Sv. Heleny, měl už zase na oblíbenou zábavu času dost. Bohužel. Stačilo málo a mohlo to prý dopadnout úplně jinak. Co zůstalo Napoleonovým životopiscům po dlouhá desetiletí utajeno, je tajemství jeho posledních šachových figurek. Bylo odhaleno zcela náhodou při jedné výstavě památek po Napoleonovi.

Když sesazený císař sedával ve svém vyhnanství nad černými a bílými figurkami ze slonoviny, netušil, že v sobě skrývají plán útěku z ostrova, který do nich ukryli jeho přátelé. Stalo se to tak, že šachy měl doručit jeden z Napoleonových důvěryhodných důstojníků, jenž však cestou na lodi zemřel a hru mu odevzdala jiná osoba, netušíc nic o jejím tajném poslání. Napoleon ji před svou smrtí odkázal svému synovi, aniž se kdy dověděl, co skrývá.

Napoleon – generál Bertrand (Sv. Helena)

1. Jf3 Jc6 2. e4 e5 3. d4 J×d4 4. J×d4 e×d4 5. Sc4 Sc5 6. C3 De7 7. 0-0 De5 8. f4!! d×c3+ 9. Kh1 c×b2 10. S×f7+ Kd8 11. f×e5 b×a1D 12. S×g8 Se7 13. Db3 a5 (Dává soupeři kýženou příležitost k ráznému závěru, který by nebyl možný po 13. … D×e5; bílý by pak ovšem vyhrál tahem 14. Sb2.) 14. Vf8+ S×f8 15. Sg5+ Se7 16. S×e7+ K×e7 17. Df7+ Kd8 18. Df8 mat.

 

Salo Flohr

Připomínáme krátkým citátem a šachovou historkou, jaký byl Salo Flohr, který se sice nestal mistrem světa, ale patřil mezi absolutní šachovou špičku. 

„Šachy, stejně jako láska jsou infekční v každém věku.“ 

Šachová historka
Jako dvacetiletý šachový novinář a zpravodaj pilně sledoval průběh veleturnaje v Berlíně 1928, navazoval styky s velmistry a vyzýval je k přátelským partiím.
„To je hezké mladý muži, že jste tak nebojácný,“ usmál se Tartakover smělosti neznámého.
„Ale jestlipak se nebudete bát hrát se mnou bleskové partie o pět marek?“
Flohr potřásl hlavou, jako že se nebude bát a hned už rozestavoval figurky. Hrálo se, hrálo a byl to kupodivu Tartakover, který když vyplatil soupeři 15 marek za první tři prohrané partie, pak ztratil chuť k dalším finančním ztrátám a odešel. Tomu se od srdce zasmáli Nimcovič a Spielmann a usedli na židli, kterou Tartakover opustil. Prohráli však i oni. O hodinu později i Réti. Po dalších dvou hodinách se stal obětí neznámého mladíka i velmistr Marshall a po něm Rubinstein. Od toho dne měl berlínský turnaj dvě části. Dopoledne hráli velmistři mezi sebou a večer se pokoušeli zdolat mladičkého Flohra.
Anglický šachový časopis „CHESS“ doprovodil referát z této události slovy:
„ Na konci týdne putovaly peněžní ceny některých vítězů turnaje do kapsy mladého reportéra z Prahy, který velmi ochotně půjčil jedné ze svých obětí potřebnou částku na zakoupení jízdenky domů!“

podrobnější popis špičkového šachisty – Salo Flohr